CO JE KARNISMUS?

Naše kultura nám říká, abychom měli rádi psy a kočky a jedli prasata a kuřata, pili kravské mateřské mléko a nosili na sobě jejich kůži.

Lidé jedí maso mrtvých zvířat každý den (většinou několikrát denně), ale přitom by nikdo z nich (nebo alespoň většina) nebyl schopný zvíře sám zabít.

Nikdo přece nechce ubližovat zvířatům. Většina lidí má opravdu ráda zvířata a nikdy by jim záměrně nechtěli ublížit. Všichni jsou proti týrání zvířat.

Když lidé vidí malé roztomilé prasátko, jsou z něj celí rozplynutí a chtěli by ho pohladit, přesto jsou však lidé schopní napsat “mňam slanina”, když vidí záběry prasat ve velkochovech nebo na jatkách. Lidé vidí utrpení těchto zvířat a jsou schopní napsat, že z toho mají chuť na “pořádný steak”.

Tak moc jsou odpojení, že jsou schopni napsat něco, čemu ve skutečnosti nejspíš ani sami nevěří. Tak moc jsou lidé indoktrinováni. Tak moc, že budou zuby nehty bránit svoje “přesvědčení”. Tak moc, že si ani sami neuvědomí, co říkají za nesmysly, natož aby si uvědomili, že jsou v područí lží živočišného průmyslu a zažitých zvyků jejich kultury. Vadí tedy lidem násilí páchané na zvířatech nebo jen násilí páchané na jejich oblíbených zvířatech? Pes, kočka, kůň? Těm by se přece ubližovat nemělo! Kráva, prase, slepice? Tato zvířata jsou přece určená k jídlu! Že by dvojí standard? Bohužel to platí dokonce i v zákonech.

Následující úryvek je ze stránky karnismus.cz:

„Výjimky v zákoně aneb ideologie v praxi: Při analýze určité ideologie je zajímavé pozorovat, jak moc je propojená se stávajícím systémem. Když se podíváme, kdo a jak se v naší společnosti oficiálně zabývá ochranou zvířat, zjistíte, že jde o orgány ministerstva zemědělství a že často spíše než zvířata ochraňují farmáře a status quo. Známá je pak věc, že kdo definuje problém, ovládá diskuzi. Také proto je např. v zákoně na ochranu zvířat tolik výjimek týkajících se tzv. hospodářských zvířat a úkonů, které by v jiném kontextu byly považováno za týrání zvířat. V živočišné produkci je naprosto v pořádku kastrovat bez umrtvení, upalovat zobáky nebo uřezávat zuby. Rovněž je v pořádku předčasný odstav mláďat (v mléčném průmyslu běžně v den porodu) nebo usmrcování zcela zdravých a mladých zvířat (většina zvířat končí na jatkách před dovršením dospělosti).“

Než člověk napíše, že tato zvířata jsou přece k jídlu určená, měl by se nejdřív zamyslet, kdo je k tomu určil. V některých zemích jsou i psi a kočky určení k jídlu. Je to však ospravedlnění jejich zbytečného utrpení a zabíjení? A pokud ne, proč by tomu mělo být jinak u tzv. hospodářských zvířat? Existuje nějaký reálný rozdíl mezi utrpením psa a utrpením krávy? Nebo utrpením kočky a utrpením prasete? 

To, že nám kultura a společnost diktuje, k čemu jaká zvířata jsou, není ospravedlněním proto, abychom podle toho jednali. To, že je něco ve společnosti považováno za normální a běžné ještě neznamená, že je to správné. Pokud není správné zabíjet kvůli jídlu psy, proč by mělo být správné zabíjet kvůli jídlu prasata, krávy a slepice?

SDÍLEJTE

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on pinterest

Další příspěvky

Close Menu
×

Cart